V takovou chvíli bych nejradši škrtila, ale protože vím, že všechno dělá tak lehce, stíhá až tři věci najednou, zároveň uklízí, vyhazuje smetí, utírá nečistoty, atd., tak se na ni vůbec nezlobím. Naopak jí to přeji, protože vím, že si ten klid o adventní neděli právem zaslouží.
Takže já se zase uklidním a užívám si svůj bordýlek. Já totiž stejně nenajdu hadr, abych něco utřela, trvá mi, než se odhodlám vynést smetí a než vůbec něco udělám, tak je po Adventu. Letos to ale bude jinak, slíbila jsem si. Když jsem pak obdržela od kámošky fotky z Tenerife, rozhodla jsem se, že už se nenechám vůbec rozhodit. Prostě si to naplánuji a pak půjde všechno jako po másle.
Impuls dodal taky manžel, který si (světe div se!) po dvou letech konečně utřel parapet a vyházel všechny staré krabice z pokoje, na které usedal jenom prach a to mi dodalo takový signál, že nesmím zůstat pozadu. Objednala jsem tedy něco dekorativních hadrů na zakrytí kritických míst a zadělala dvě těsta na cukroví.
Teď nebudu podrobná, prostě se něco nepovedlo, protože v bláhové naději, že si jako první vykrájím linecké pečivo, jsem nenašla tvořítko na dirky. První plech se připálil, nakonec jsem to přehodnotila. Ráno jsem na internetu našla tutovku na nejlepší cukroví i bez dírek.
Linecké se rozválelo, dalo na plech, na to přišla druhá vrstva z vajec, másla, ořechů a sněhu a po upečení ještě poleva. Zdálo se mi to nějaké nedopečené a přestože už jsem na plát natřela tu polevu, dala jsem to celé chvíli do trouby. Vypadá to dobře, akorát jsou místo koleček prostě čtverečky. To mě naladilo, tak jsem zadělala ještě na košíčky, štoly a vanilkové rohlíčky. Paráda, říkám si, ještě upatlám nějaké kuličky z müsli a rozinek namočených v alkoholu (ty já nejradši) a budu mít pro letos hotovo.
Vlastně letos ten Advent začal docela dobře!
Celá uspokojená si chci ukrojit celer, beru nůž a jak byl celer tvrdší, ukazováček mi nějak sjel po noži dolů, po takovém co má na protější straně malou pilku. No a ukazováček jsem přeřízla. Všude krve jak ....., no, prostě všude. Snažím se uklidnit a lepím náplast, když tu přichází manžel.
„Ahoj. Co pečeš? To jsou zas ty děsně hnusný tvrdý koule, co nikdy nejím?“
„Vždyť je pokaždé jíš a všem tak chutnají!??“
„Mně ne. Jsou hnusný, tvrdý, vysušený, bez chuti. Já mám nejradši, když děláš takový ty košíčky s ořechama a ještě ty linecký kolečka s marmeládou!“
„Košíčky jsem zadělala, ale kolečka letos nebudou, místo nich budou čtverečky. Prý nejlepší cukroví ....“
„No, ty si stejně vždycky prosadíš, co chceš, i když mi to vůbec nechutná, ale já to vlastně stejně nejím.“
No, to nám ten Advent pěkně začíná! Samá pochvala! A tahle nálada bude s čekáním na Ježíška gradovat, až vyvrcholí na Štědrý den. Proto mám radost, že mám už něco upečeno, abych se mohla věnovat svařákům na vánočních trzích a kámoškám.
