Kámošovi

Jsou období, kdy ztrácíme půdu pod nohama a svět se zdá úplně šedý a proti nám. A přece nám přijde do cesty dobrá duše, která nabídne pomoc a umí podržet.

Pamatuješ, jak jsem byla smutná

v období nejistoty

a svěřovala ti své pocity?

Seděli jsme spolu v kavárně u čaje,

já ztrácela půdu pod nohama…

…a nejen půdu. Těch ztrát bylo víc.

Tenkrát jsi poslouchal a nechal mě povídat.

Ryba, co mlčí a potom plní přání.

I ta nejtajnější.

Říkala jsem, že mi chybí kámoš

a ty na to: ne, nechybí.

Myslela jsem, že to nechápeš.

Pak jednou mi zas bylo smutno,

byla jsem v dálce sama,

najednou píp a SMS!

Přišla v tom nejsprávnějším čase,

už mi připadalo,

že nikomu nechybím.

Uběhlo pár let,

občas mi bývá smutno,

ale teď už je to jiné.

Tenkrát jsem byla vedle já.

Čas ti dal za pravdu a já už vím,

kdo je ten kámoš.