Tak třeba včera na mě vykoukly docela hezké a laciné letní boty, které by se mi hodily. Zkusila jsem tedy prověřit stránky, kde se daly poměrně rychle objednat, samozřejmě s platbou on-line.
Platba kartou bez možnosti nakoupit třeba na dobírku, je prvním signálem, abych si obchod prověřila. Tak jsem se podívala, kdo stránky provozuje a ejhle, to se fakt nedalo dohledat. Na stránkách určených pro uplatnění reklamace nebo odstoupení od zboží byl jen kontaktní formulář a telefonní číslo kamsi mimo ČR, žádné jméno, adresa, nic. Pochopila jsem, že obchod není zdejší a zkusila si najít provozovatele domény (což ovšem nemusí být osoba, která prodává) na www.domeny.eu. Po zadání domény mi vyskočila adresa provozovatele, která byla podivná. Sice se dala dohledat na mapách, ale objekt nebudil příliš důvěru, že by tam bylo sídlo e-shopu. Raději jsem nic nekoupila.
Práva při nákupu přes internet vznikají mezi prodávajícím a spotřebitelem. Jelikož někdy vstupují do těchto vztahů i další osoby, které se tváří jako prodejce a nejsou (zprostředkovatelé, např. slevové portály), je někdy komplikované se těchto práv později domoci. Proto se vyplatí prověřovat. Ne nadarmo se říká „důvěřuj, ale prověřuj“. Při nákupu přes internet to platí dvojnásob.
Určitě doporučuji podívat se kdo obchod provozuje, zda uvádí kontakty pro případ odstoupení nebo uplatnění práv z odpovědnosti za vady, zda je IČO firmy platné a třeba si i vyzkoušet, jestli někdo zvedne telefon, kdybyste chtěli ke zboží nějakou informaci.